Říjen 2009

James (Cam Gigandet)

31. října 2009 v 10:45 | She, which live her life,,
James šel nejprve po Alici, kterou nakonec před ním zachránil upírský doktor v blázinci proměněním Alice na upírku, někdy okolo roku 1920. Alice byla tak do té doby jedinná oběť, která mu unikla. Pak narazil na Bellu a rozhodl se ji stopovat až do Phoenixu, kde ho Edward zabil.



Jméno: James
Věk: V knize ho nepíšou, ale tak okolo třiceti
Stav:Upír (zabit Edwardem)
Nadpřirozený talent upíra: James je stopař
Jeho partner: Viktorie
Potrava: Lidská krev



Psala jsem to v rychlosti, takže je to jedinné, co jsem si dokázala vybavit, pokud byste měli nějakou připomínku, nebo dotaz napište to do komentářů, budu jedině ráda. Je toho zatím málo, ale postupem času to budu přidávat.

Omluva, ale rozhodně toho nenechávám,,

28. října 2009 v 13:23 | She, which live her life,, |  Sovětčin prostor.
Určitě jste si všimli, že zde není moc nových věcí. Poslední článek byl o tom, že sem přidám nějaké profily postav z Twilight sagy. Samozdřejmě, že je sem časem přidám, ale poslední týden sem neměla moc času. Navíc mě uchvátila hra Farm ville :) na facebooku, kterou určitě znáte :) mě se prostě líbí. Teď jsou prázdniny, takže se sem budu snažit něco přidat, možná už dnes, ale nic neslibuju. Většinu úkolů už mám, jenom musím dodělat projekt na ájinu a bude hotovo :) Takže se omlovám, ale většinou příjdu domů a do večera se učím, takže mi moc času na blog nezbývá.


Bye,,

She, which live her life,,

Něco k Twilight postavám,,

23. října 2009 v 21:50 | She, which live her life,,
Hodlám sem umístit informace o postavách v Twilight sáze. Budu to řadit od méňe viditelných postav až k hlavním hrdinům. Přitom vynechám vlkodlaky (nevím, co bych k nim měla psát) a tzv. ,,lidi", kromě Belly samozdřejmě a vrhnu se jen na upíry. Tyto údaje budu čerpat výhradně z knihy a budu je psát sama, proto prosím kdyby náhodou je chtěl někdo zkopírovat, tak se zdrojem, děkuji. Pokud by se našel někdo, kdo by chtěl o nějaké postavě, která zde není něco vědět na přání to sem mohu přidat. Napiště mi vaši prosbu se jménem postavy do komentářů.

Zatím zde nic není, ale během zítřka něco přidám, toto prosím akceptujte.


She, witch live her life.

Twilight saga, her everything

23. října 2009 v 21:44 | She, which live her life,,




,, To je ta blbost vo těch upírech"

22. října 2009 v 17:30 | She, which live her life,,
Chtěla bych vám trochu přiblížit něco, co má v mém životě celkem značné místo, a to Twilight sagu,,

Myslím, že dnes už není téměr nikdo, kdo by Twilight ságu neznal. Knížka Stmívání se umístila na čtvrtém místě české ankety Kniha mého srdce, což je výborný výsledek na to, že je knížka poměrně ,,mladá" :). Já mám doma celou ságu v češtině a pak knížku Twilight v angličtině, potom vlastním průvodce filmem stmívání.
Ságu Stmívání mi dala máma k narozeninám. Do té doby jsem četla jen asi pět knížek (velmi se za to stydím :)). ,, To je ta blbost vo těch upírech" To byla asi první věc, která mě napadla. Chtěla jsem ale mámě udělat radost, protože ona je hrozný knihomol a knížku jsem začala číst. Prvních pět kapitol mě moc nezaujalo, ale potom jsem už jenom četla a četla a četla,, Najednou jsem zjistila, že jsem přečetla celou ságu. Hrozně mě zajímal ten film. Tak jsem si ho stáhnula a později i koupila. Film nebyl tak dobrý jako ta knížka a řada scén tam podle mě chybí :) ale stejně je to můj nejoblíbenější film. Asi i pro to, že jsem přečetla tu knížku.
Všichni, kdo viděli pouze film a nečetli knížku ( kromě Pindy, které jsem tu celou ságu kompleně převyprávěla) z toho filmu vědí celkem málo. Například Jasper má schopnost cítit a ovlivňovat náladu lidí kolem sebe, ale ve filmu se zmiňují jen o schopnostech Alice a Edwarda.

Film je ale stejně dobrý.

Bye,,

She, which live her life.

Amazing,,,

22. října 2009 v 16:07 | She, which live her life,, |  Sovětčin prostor.
Čtvrtek,,

Nejhezčí den týdne (kromě pátku). V tento den končíme už v půl jedné. Takto krátce jsme končili naposledy někde na prvním stupni a teď, v devítce :). V tento den jsem navíc doma sama. Takže naprostá pohoda, bez řevu nadávek atd.

Momentálně mám vše hotovo, zítra píšem jen matiku, kterou ovládám, mám umyté vlasy, takže večer se můžu vyvalit u televize a už na nic nemyslet. Nudím se, což je báječné a změna oproti tomu jak se poslední dny musim pořát učit. Pochutnávám si na mojí jahůdkové Aquile,, Jak já mám to pití ráda :).

To byl jen takový ohlas, že ještě žiju s tou mou nešikovností.

P.S: Hned jak jsem dopsala tuhle větu↑↑ tak jsem tu jahůdkovou Aquilu vylila na můj jediný funkční reprák a na balení kapesníčků.

Bye,,

She, which live her life,,


Surrunder,,

21. října 2009 v 19:30 | She, which live her life,, |  Sovětka zese něco objevila..


Dneska jsme se neučili, ale jeli na exkurzi do Loučně. Cesta trvala 1,5 hodiny, celkem 3 hodiny, což je spousta času na poslouchání koukání z okna a přemýšlení,, V mobilu mám celkem dost písniček, mezi nejoblíbenější (zatím) patří Surrunder od Billy Talent, za kterou vděčím opět osobě, které jsem propůjčila Breaking dawn :).Připadám si, že porušiji autorské právo, když mi totiš někdo nějakou písničku pošle, je to pro mě něco jako, kdybych sem dala třeba obrázek dotyčného, bez jeho souhlasu. Takže promiň ty, která máš momentálně můj Breaking dawn.

Good night,,

Bye,,

She, which live her life,,

Když si uvědomíte, že rovnice jsou hračka,,

19. října 2009 v 18:50 | She, which live her life,, |  Sovětčin prostor.
Tento nadpis se nevztahuje k celému článku, jen jsem honem na nic jiného nepřišla.


Po opět probdělé noci už ani nevím jak, jsem se dopotácela do školy. Zrovna, když jsem dorazila na první hodinu (češtinu) zazvonilo. Pádila jsem na své místo v druhé lavici u okna. Hned, jak učitelka přišla do třídy vrazila jsem jí do ruky povinnou četbu, knížky malého prince. Naše třída zatím asi nezpracovala to, že je možné přečíst asi 90 stran za dva dny. Proto mě nazývali bláznem. Po dosednutí zpět na místo učitelka třídě oznámila, že budeme psát diktát. Už ani nevím co tam bylo, ale nepřišlo mi to nijak těžké. Samozdřejmě až to opraví tak známka nebude nijak valná, s tím také počítám. Druhá v pořadí dnešních hodin byla metematika. Matematika mi sama o sobě dělala velké problémy naposledy někdy v šesté třídě, od té doby ne. Samozdřejmě, je to o učivu, některé vám sedne, jiné ne. Dnes jsme opakovali látku z minulého roku, což děláme už dva měsíce. Od učitelky jsme dostali zadání. Naštěstí nešlo o test, ze kterého bych měla pětku. Bylo to počítání, z principu nijak složité, ale byli tam zlomky, desetiná čísla, velké a malé závorky, kladná a záporná čísla a mínusy před dvojčlenem. I když princip ovládáte člověk, jako já v tom má značný chaos. V tu chvíli jsem si řekla, že rovnice jsou hračka. Taky proto jsem byla vděčná za zvonění. Následovala chemie a jednička za laboratorní práci. Pak přírodopis a angličtina. Nechci vás nudit detailním popisem mého naprosto primitivního a nudného dne. Ale pak přišla tělesná výchova. Od šesté třídy jsme rozděleni na holky a kluky, jenže dnes se na nás kluci přišli podívat. Hráli jsme volejbal. Jak jsem už psala jsem ráda když mi míč někdo hodí a já ho chytím ale strefit se do něho, to je nad moje schopnosti. Naštěstí jsem to přežila ve zdraví. Pak následovala už jen volná hodina a hudební výchova.

Opět naprosto nudný den, který skončí naprosto stejně, jako všechny dny v mém životě. Nocí. Promiňtě, že vás mnou otravuji.

Goog bye,,

She, which live her life,,

Nešikovnost,,

18. října 2009 v 19:38 | She, which live her life,, |  Sovětčin prostor.
Dostala jsem se konečně k počítači. I když bych neměla. Měla bych se správě učit přírodopis. Snad se k tomu dostanu později večer, nebo ve tři hodiny v noci, až zase nebudu moci usnout. Před chvílí jsem šla na blog, že se kouknu, jestli někdo nezavítal a hele nový komentář od jisté osoby, která drží vzajetí moji knihu, což mi vůbec nevadí :). Opravdu.

Ale v tom komentáři se zmiňuje o nešikovnosti, což mi připomíná můj dnešní incident s mazáním jednohubek na moji oslavu. Když si vemu, co sem kdy a kolikrát upustila, nebo co mi samo nevysvětlitelně spadlo,, Bože toho bylo, třeba tento týden jsme měli výtvarnou výchovu, kreslili jsme křídami, což je promě naprosto katastrofální. Vše, co se týká výtvarné výchovy, praktických činností, nebo tělesné výchovy je pro mě katastrofou. Jsem ráda, že míč chytím, když mi ho někdo hodí a při vybíjené mám celkem dost značné problémy, občas se ale celkem nevysvětlitelně tomu míči vyhnu, ale v tělesné výchově je to můj jedinný úspěch. Výtvarná výchova pro mě není vyjímka. I lidé, kteří o sobě říkají, že neumí kreslit alespoň něco nakreslí. Ale já ne. Kreslím hrozně, kdyby jste viděli můj ,,výtvor" řeknete si, že tohle nemohlo nakreslit ani dítě v mateřské školce, protože tak nešikovné prostě není. Mé nešikovnosti není konec ani v normálním životě, samozdřejmě v práci po vás nebudou chtít vaše obrázky ze základní školy, ani nebudou chtít vědět, jestli jste chytli míč při vybíjené. Ale co jim nebude jedno, bude jistota, že nic nerozbijete, nebo něco velmi důležitého neupustíte. U mě tu jistotu mít nebudou. Jsem nešikovnost sama. Vrátím se k poslední hodině výtvarné výchovy, tak tedy kreslili jsme křídami. Zrovna když jsem si chtěla naprosto neškodně oloupat jednu tu papírem obalenou křídu, tak jsme si ji na sebe upustila, ten den jsem na sobě měla čermé kalhoty a černou mikinu a bílá na tom byla poměrně dost vidět. To by bylo ovšem ještě dobré, vzhledem k tomu čím vším už jsem si musela kvůli své nešikovnosti projít. Ale když jsme jí ze sebe zvedala, tak jsem jí na sebe upustila ještě jednou. Takže dvojnásobek bílých fleků. Když jsem se zvedala, že se pudu umýt tak jsem nějak opřela o bílý papír, mojí už tak špinavou rukou, samozdřejmě jsem ho celý zamazala, takže už tak hrozný obrázek vypadal ještě hůř. Nebo dnes, při mazání jednohubek naprosto nevinně vypadající tuňákovou pomazánkou. Když jsem domazala pátou jednohubku tak sem jí, nevím jak, upustila přímo na moje džíny. Pohoda. Ale ta jedna malá nevinně vypadající jednohubka se skutálela na koberec, v tu chvíli okola prošla máma, já ve snaze schovat tu jednohubku za záda jsem jí prudkým pohybem za sebe zahodila a ona se rozplácla na zed´. Tohle by se normálnímu člověku nestalo. Jenom mě. Nebo když jsem mojí klávesnici polila džusem. Šla sem jí vyměnit do sklepa (máme tam jednu starou) a asi po pěti minutách fungování s tou náhradní klávesnicí jsem si jí polila vodou. To se mi stalo asi před dvěmi lety. Ale co s tím mám dětat? Nic. Jen doufat, že se to jendou obrátí. Mě ani nevadí.

Já du žít dál s tou mojí ohromnou nešikovností,,

Good night,,

Bye,,

She, which live her life,,

,,Proč chtěj všichni do ameriky?"

17. října 2009 v 22:15 | She, which live her life,, |  Sovětčin prostor.
Nevím. Opravdu netuším, co sem mám psát. Nebo jsem to alespoň nevěděla, až mě napadlo jedno téma na které bych se chtěla v tomto článku zaměřit.

Asi před rokem, nebo dvěma opravdu netuším kdy jsme na angličtině hráli takovou hru. Učitel dal na stůl žolíkové karty rubem vzhůru, my jsme si sedli dokola okolo toho stolu a vždy jsme se na něco, co nás zajímalo anglicky zeptali a otočili jsme nějakou libovolnou kartu a když to byla červená karta znamenalo to ano, když byla černá ne. Tehdy jsem se zeptala jestli se někdy dostanu do ameriky už nevím co mi vyšlo, ale pamatuji si, že někdo z kluků, kteří seděli naproti mě, řekl ,,Proč chtěj všichni do ameriky?" myslím , že to byl Ondráš, ten co to řekl.

Proč tedy chtějí všichni do Ameriky? Nevím jestli všichni, ale většina rozhodně ano. Já osobě sním o tom,že pojedu so Seattlu. Myslím, že pravý důvod, proč by tam všichni chtěli (tedy jistá část populace) je ten, že tam mají prostě a jednoduše všecho. Uvedu příklad na sobě. Jsem fanda Twilight ságy sháním trička s jakýmkoliv nápisem ohledně Twilight ságy. Když si najedete na Google a do vyhledávače zadáte ,,tričko Twilight " vyjede vám buďto něco úplně jiného, nebo jenom obrázky triček s tímto potiskem. Nic jiného. Žádný odkaz na objednání. Ale přepneme-li do angličtiny a do vyhledávače napíšeme ,,T-shirt Twilight" vyjede nám mnoho a mnoho odkazů na různé internetové obchody. Ano, ale tyto internetové obchody jsou Americké. Takže nic, tedy jestli nechcete platit celkem drahé poštovné. Amíci se mají,, To je všem jasné. Amerika je velmoc. Připadá mi jako by se svět točil jen a jen okolo ní. Přijde mi to v pořádku. Samozdřejmě chci tam, chci umět perfektně anglicky a chci aby mě tam kousnul upír :). Nevím proč chce každý do Ameriky (tedy jistá část populace) asi nám to tam připadá jednodušší, je tam skoro vše na dosah. Ale jen málo lidí zná skutečnou Ameriku, já tam nikdy nebyla takže nemůžu soudit. Mám kamarádku, která tam byla, ale ona není z těch, co by šli poznávat skutečnou Ameriku, třeba Bronx. Tady-v této části ameriky je určitě hůř než tady. Ale určitě jste viděli spoustu amerických filmů (v dnešní době jiné skoro nejsou) párkrát jsme slyšela, že tam byl někdo, kdo toužil jet do evropy. Pro ně Evropa asi něco jako pro nás Amerika.

Takže sním dál o své cestě do Seattlu,,

Good night,,

Bye,,

She, witch live her life,,

Kdo jsem,,

16. října 2009 v 21:51 | She, which live her life,, |  Sovětčin prostor.
Kdo jsem? Kdybych to věděla tak si pískám,, Ale zpět k tématu,, Nebudu se podepisovat jménem dokonce ani svojí už tak trapnou a nesmyslnou přezdívkou, nečekám ani to, že to bude někdo číst,, Ale kdyby přece tak jsem prostě ta, která žije její život,, Toť vše,,

Mám ráda Twilight ságu celou jsem jí přečetla dvakrát a minimálně dvakrát ještě přečtu,, Ráda si občas zahraju The sims 2 (Můj počítač trojku nepobírá a ani po ní netoužím.) Občas taky nafotim nějakej ten komix a sem plánuju jeden umístit,, V budoucnu bych ráda šla na Ekonomku a protože sem deváťák tak mě to doufam i brzo čeká,, Nebudu mít na blog moc času, protože si nás učitelky patřičně vychutnávají, ale jak budu mít čas pokaždé se budu snažit něco sem napsat,,

So,, That´s all,,

Good night,,

Bye,,

She, which live her life,,