Červenec 2010

Srabe.

19. července 2010 v 17:59 | Sovětka. |  Sovětčin prostor.
Když nad tím tak přemýšlím-a poslední dobou docela často-tak se vlastně celkem těším do toho ústavu, kam nastupuji v září. Nikdo, kromě pár lidí mě tam nezná. Každýmu tam můžu nakecat, co chci. Můžu se tam nehorázně přetvařovat, až nakonec ani M. nebude vědět, od koho opisuje. 

Když každý den chodim krmit kočku domu, momentálně totiž přežívám u prarodičů, musim si vyjít ten náš P-kopec. Pokaždý tam někoho potkám. Tuhle jsem se tomu zákonu schválnosti na hlas uchechtla, měla jsem suchátka v uších a pár lidí, které nemám dvakrát v lásce se na mě podívalo stylem "tak ona se konečně zbláznila", to jsem se uchechtla tomu jejich výrazu a dál jsem se už radši nedívala. Preventivně. Po těch se mi fakt stejskat nebude.
Nojo. P-borci sedící na lavičce, myslící si, jak svou krásou a inteligencí oslnili svět. Ale to těžko, když někteří ani nevědí, kde je Japonsko. 
Příště, až okolo nich pudu, nahodím "nadvěcnej" úsměv, ať mi políbí prdel. 
Nikdo ani náhodou netuší, jak hrozitánsky moc se těším do Anglie, ale až za rok. Nevadí. Lepší za rok, než nikdy. Měsíc, dobře možná jen čtrnáct dní samoty v cizí zemi. YEAH. Ou YES. 
YEAH, jak se těším, až budu psát na ksicht book anglický statusy a ty P-trapáci to budou číst! YEAH. 
Začínam být vytahovačná a trapná, asi je čas jít dělat něco pořádnýho. 

Mějte svůj "nadvěcnej" úsměv pořád po ruce a v případě nutnosti ho vytaste. 

P.S: Koukněte se na The Runaways, je to dobrý, sice lehce zvláštní, ale dobrý. 15+ :)

Asi tak

3. července 2010 v 20:05 | Sovětka. |  Sovětčin prostor.
Když přejdu ty šíleně otlačené nohy, o kterých jsem si myslela, že mi upadnou, středa byl nejlepší den strávený s mojí třídou za celých devět let. Smutné.
Jestli by to čirou náhodou někoho zajímalo, tak právě teď píšu na mém notebooku. Ano mám notebook. Po čtyřech letech škemrání jsem ho teď dostala. Asi si někdo tam nahoře řekl, že když už nemám mojí třídu, dostanu notebook. Asi jako, když se ráno probudím a mám vlasy na jedné straně pěkné a na druhé straně jsou zákonitě hrozné. Nikdy by nemohly být obě strany dobré. Prostě obě dokonalé strany vlasů by nemohly společně existovat. Asi jako současně moje třída, kterou jsem nevratně opustila a můj nový notebook. Jak vtipné. Právě zjišťuji, jak pěkně se na tom píše. Fajn. 
Tolkiena nečtu, čtu Hush, Hush od Beccy Fitzpatrick. Asi sem na to hodím recenzi, protože je to hodně dobrá kniha. 
Ty prázdniny jsou stejně hrozně zvláštní. Člověk se na to těší deset měsíců a pak neví co dělat. Stejně se ale netěším, až skončí. Nová škola. Nový lidi. Fuj. Dělá se mi blbě, když na to myslim, takže na to myslet nebudu, aspoň dva další měsíce.

Užijte si a hlavně přežijte prázdniny. 
P.S: Nechci září. Září smrdí.