Sovětčin prostor.

Srabe.

19. července 2010 v 17:59 | Sovětka.
Když nad tím tak přemýšlím-a poslední dobou docela často-tak se vlastně celkem těším do toho ústavu, kam nastupuji v září. Nikdo, kromě pár lidí mě tam nezná. Každýmu tam můžu nakecat, co chci. Můžu se tam nehorázně přetvařovat, až nakonec ani M. nebude vědět, od koho opisuje. 

Když každý den chodim krmit kočku domu, momentálně totiž přežívám u prarodičů, musim si vyjít ten náš P-kopec. Pokaždý tam někoho potkám. Tuhle jsem se tomu zákonu schválnosti na hlas uchechtla, měla jsem suchátka v uších a pár lidí, které nemám dvakrát v lásce se na mě podívalo stylem "tak ona se konečně zbláznila", to jsem se uchechtla tomu jejich výrazu a dál jsem se už radši nedívala. Preventivně. Po těch se mi fakt stejskat nebude.
Nojo. P-borci sedící na lavičce, myslící si, jak svou krásou a inteligencí oslnili svět. Ale to těžko, když někteří ani nevědí, kde je Japonsko. 
Příště, až okolo nich pudu, nahodím "nadvěcnej" úsměv, ať mi políbí prdel. 
Nikdo ani náhodou netuší, jak hrozitánsky moc se těším do Anglie, ale až za rok. Nevadí. Lepší za rok, než nikdy. Měsíc, dobře možná jen čtrnáct dní samoty v cizí zemi. YEAH. Ou YES. 
YEAH, jak se těším, až budu psát na ksicht book anglický statusy a ty P-trapáci to budou číst! YEAH. 
Začínam být vytahovačná a trapná, asi je čas jít dělat něco pořádnýho. 

Mějte svůj "nadvěcnej" úsměv pořád po ruce a v případě nutnosti ho vytaste. 

P.S: Koukněte se na The Runaways, je to dobrý, sice lehce zvláštní, ale dobrý. 15+ :)

Asi tak

3. července 2010 v 20:05 | Sovětka.
Když přejdu ty šíleně otlačené nohy, o kterých jsem si myslela, že mi upadnou, středa byl nejlepší den strávený s mojí třídou za celých devět let. Smutné.
Jestli by to čirou náhodou někoho zajímalo, tak právě teď píšu na mém notebooku. Ano mám notebook. Po čtyřech letech škemrání jsem ho teď dostala. Asi si někdo tam nahoře řekl, že když už nemám mojí třídu, dostanu notebook. Asi jako, když se ráno probudím a mám vlasy na jedné straně pěkné a na druhé straně jsou zákonitě hrozné. Nikdy by nemohly být obě strany dobré. Prostě obě dokonalé strany vlasů by nemohly společně existovat. Asi jako současně moje třída, kterou jsem nevratně opustila a můj nový notebook. Jak vtipné. Právě zjišťuji, jak pěkně se na tom píše. Fajn. 
Tolkiena nečtu, čtu Hush, Hush od Beccy Fitzpatrick. Asi sem na to hodím recenzi, protože je to hodně dobrá kniha. 
Ty prázdniny jsou stejně hrozně zvláštní. Člověk se na to těší deset měsíců a pak neví co dělat. Stejně se ale netěším, až skončí. Nová škola. Nový lidi. Fuj. Dělá se mi blbě, když na to myslim, takže na to myslet nebudu, aspoň dva další měsíce.

Užijte si a hlavně přežijte prázdniny. 
P.S: Nechci září. Září smrdí.

Nazývejte mě idiotem, mě je to jedno.

19. června 2010 v 17:47 | Sovětka.
Dokonalá kniha nenalezena, čtu opět Twilight. Je to špatný. Hodně špatný. Se školou noci jsem skončila někde uprostřed stránky 213, protože mě popadlo nepopsatelné nutkání šáhnout dolů do skříně pro Twilight. Na hovno. Škola noci mě moc nenatchla. Ale špatná neni, celkem dobře se to čte. Až znova dočtu celou ságu (jsem celkem zvědavá, kdy) pustím se do Tolkiena, přísahám. Celkem by mě zajímalo, jakou povinnou četbu budeme mít na střední, protože bych si to už přečetla a získala bych tak čas na to, abych se mohla patlat s něčim jinym. Jdu pokračovat (už po třetí) četbou Twilight.

Smrt je klidná, snadná, život je těžší.

19. června 2010 v 17:08 | Sovětka.
Tímto si vypůjčuji větu z Twilight, jako název mého článku na téma Smrt, protože je v ní hodně pravdy.
Život je neklidný, uhoněný, hektický. Žít, je jako stát na pohybujícím se pásu a koukat se, jak se svět okolo vás mění, jak umírají lidé, které jste milovali. Smrt vás od toho všeho osvobodí. Nic. Tak si představuju smrt, jako velké nic. Vysvobození z každodenní triviality. Nakonec se ukáže, že nic nebylo v životě důležité, stejně každý skončí stejně. Ať jste vlastnili Google, nebo jste žili na ulici. Každý skončí v tom velkém nic. Musí být ohromně úsměvné nemuset nic řešit. Nic. Neprožívat deprese, starosti, ale tím pádem ani radosti. Smrt je jako nula, na pomyslné ose. Nikdy nespadnete do mínusu, ale nikdy se nevyhoupnete do plusu. Sebevrahové jsou vlastně ohromní zbabělci. Nemají na to, řešit starosti, proto si nikdy nevychutnají ani radosti, které život obnáší.

Největší riziko při četbě dobrých knih je, že už je nikdy nic netroufne.

13. června 2010 v 23:01
Chtěla bych najít knížku, ve které by se odehrávala milostná zápletka jako v Twilight, chtěla bych najít knížku, která by měla atmosféru Harryho Pottera a Twilight dohromady, chtěla bych najít knížku, která ještě není profláknutá, ale skvělá, jako je The Mediator. Je to se mnou těžký. Chci najít nějakou novou dokonalou knihu, ale místo čtení nových knih bych radši četla ty staré, které si získali mé srdce. Ale jak jinak, než čtením nových knih přijdu na další skvělé knihy?
Třeba na nějakou dokonalejší knihu kápnu o prázdninách-už si píšu seznam četby.
Na seznamu nechybí The Lord of the rings od Tolkiena (Na doporučení Matinky a Šuplika). Dále mám rozečtenou knihu The house of night (Škola noci), mám radši anglické názvy knih, takže promiňtě mou trapnost. The House of night mě zatím moc neoslovuje, je to prostě další kniha, no Twilight sem si taky nezamilovala po sto stránkách (nebo jo?). Možná si ještě v knihovně vypůjčím Gejšu. Tímto asi vymetu většinu bestsellerů světa za poslední dobu. Ještě mi jich pochopitelně zbývá hodně, ale povězte mi, jaká kniha mě zaujme víc, jak Harry Potter, nebo Twilight? Hm? Třeba knihy typu Narnie a Eragona mě moc neberou. Když jsem minulé léto četla Twilight, byla jsem jako feťák na fetu, kterého zaplavý opojný pocit, jakmile se zaboří do knihy. Opravdu. Když jsem nečetla měla jsem depku. Fakt. Nekecam. Tohle se mi pak stalo i u Harryho Pottera. U Mediátora to bylo podobné. Tohle, kdybych vyprávěla spolužačkám, tak by se mi vysmály. ,,Ježiš jak můžeš číst Harryho Pottera, vždyť je to pro malý haranty." Už je slyšim. Hele mě je to u prdele. Mě je jedno, co čtou (HaHa) ony.  Jediná Pinda by to pochopila, protože to, co já chovám k jistým knihám, ona má k Fotbalu a Formulím. Já to její nikdy nepochopím, jestli ona chápe to moje, nevím. Celkem jsem na Frajerky zvědavá příští rok, až dostanou seznam knih, které mají přečíst. Ony totiž radši film. No, mají štěstí, že existuje tolik filmových zpracování Romea a Julie. Hloupí lidé. Přehloupí lidé. Já neřikám, že jsem kdovíjak chytrá, ale radši si to všechno hezky přečtu. Vždyť knihy -obvzlášt některé- jsou poměrně důležitou částí naší historie, kterou by měl každý znát, stejně, jako by každý měl vidět Annu Frakovou, kterou v knižní podobě a česky nemohu sehnat. Sakra.

Vážně se těším, až příští rok obdržím seznam literatury, až se budu učit francouzsky, až budu mít po třech rocích konečně dějepis, až si tam najdu něco, podobnýho mě. Třeba bych se mohla dostat do uplně jiný třídy, než zbytek mých dosavadních spolužáků.
Každý máme svůj sen. Mě by prozatím stačilo objevit tu dokonalou knihu.

Proč zvracíš? Jo aha, ty jsi viděl New moon s českým dabingem.

8. června 2010 v 17:42 | Sovětka.
Takže naprostý vrchol trapnosti je, pojmenovat článek podle skupiny na facebooku. I když tato skupina neexistuje, je jim velmi podobná. Já už vlastně ani nevím, o čem mám ty články psát, natož jak se mají jmenovat.
Jak jste si všimli, viděla jsem New moon s českým dabingem. Je to hrůza hrůz. Katastrofa katastrov. Děs běsů. Nemluvě o tom, že se český překlad mnohdy ani neschoduje s tím anglickým originálem. K pláči je, že mám spolužáky, kterým to nevadí. Jak tohle někdo může poslouchat?Nechápu. Musela sem se kouknout jen na důležité pasáže a rychle rychle to vypnout. Sem zvědavá na Eclipse.

Zdar

Stojíme a nevěřícně koukáme, jak se svět okolo nás nezadržitelným tempem pohybuje vpřed.

30. května 2010 v 11:40 | Sovětka.
Ještě nedávno jsem seděla u babči v obýváku a přežírala jsem se lososem, už je to půl roku. Pořád nedovedu pochopit, co jsem těch šest měsíců dělala. Až budu stát v černých šatech, na podpadcích a budu si hrozně stěžovat, jak mě z těch podpadků bolí nohy, budu vzpomínat na to, jak jsem psala tenhle článek. Asi si půjčím nějakou knížku o času. Strašně mě zajímá čas, jak se pohybuje, jak ho vnímáme.

Tímto článkem dávám vědět, že žiju. Zatím. Čas je nevyzpytatelný.

Adiós amigos

17. května 2010 v 21:52 | Sovětka.
Hm..
Takže jedu trávit týden se svojí milovanou třídou kamsi do českého ráje.
Neposled.

A o prázdninách se přestěhuju pod strom.

15. května 2010 v 21:25 | Sovětka.
A budu poslouchat písničky.
A budu fotit mym trapnym foťákem.
A budu mít na tváři pořát ten samej přihlouplej úsměv.
A budu pod tim stromem ležet, dokud neumřu.
A budu kašlat na všechno ostatní, kromě mého stromu.
A budu myslet na ty chudáky, který mají jiný starosti, než je strom.
A budu totálně naprosto spokojená.

A protože mi dochází zásoba nedokonavých sloves, končím.

My space

11. května 2010 v 18:12 | Sovětka.
Ne, opravdu jsem se nerozhodla založit si Myspace. Já mam totiž vlastní space. Který tak strašně nenávidím, ale za nic bych ho nevyměnila. Já ani nevím, kam se tenhle článek ubírá. Tak asi budu rozebírat mě, můj postoj k jiným a space. Můj space.

Nechápu některý lidi. Naprosto nepobíram jejich chování, vyjadřování a přemýšlení, blbý je, že jsem mezi nima.
Tudle, jak jsem tak seděla na tom Námku a přede mnou zastavil autobus A24, mířící do Prahy, měla jsem nestoupit, příště nastoupím. A v Praze nasoupím do nějakého autobusu, který jede nevim kam. A pak se nebudu moct dostat domu. Jo to bude fajn. Jsem asi fakt pošahaná, když mi příjde fajn ztratit se v Praze.
A víte co bych uplně nejvíc chtěla? Jet na onkologický oddělení do kterýkoliv nemocnice na světě a popovídat si tam s těma lidma.

Myslím, že půlhoďka s těmito lidmi by mi úplně změnila můj pohled na svět a mě samotnou. A myslím, že by mi svět připadal víc stupidnější a směšnější, než je teď. Stejně na ničem nezáleží. Stejně umřeme. Všichni. Do jednoho.


Asi i proto, že nemůžu změnit své chování, a proto, že mě baví prohlížet si atlas.

Jestli se vám to zdá naprosto nesmyslné, nejste sami.

Tento článek je věnován Pindě, která - jako jediná - se mnou vyje na měsíc.

Ha. Ha.. Ha.

26. dubna 2010 v 18:51 | Sovětka.
Takže dobrá zpráva je, že jsem to přežila. Poněkud horší zpráva je, že jsem byla 98. Berou 90 lidí.
HA.
Jo kdybych se učila, tak by mě možná i vzali. A nebo taky ne. Ale já bych tam stejnak asi nešla, protože kdybych tam šla, tak můžu počítat s tím, že bych propadla minimálně tak ze čtyř předmětů. Takhle, když jdu na ekonomku mám celkem reálnou šanci, že budu propadat jenom z jednoho. Aspoň můžu strávit klidné léto s vědomím, že se v září uvidím asi se sedmi spolužáky ze základky a možná s nimi budu chodit i do třídy.
Takže je to dobře, že jsem u těch příjmaček uplně pohořela. Kdyby mě vzali, tak by mě zas unášela fantazie a myslela bych si, že jsem snad chytrá, šla bych tam a skončila bych.. HA..
Fotřan dneska odnesl zápisový lístek na ekonomku. Takže je to oficiální. Mám na to i dopis. HA.


Ani nevim, proč vám to sem jako píšu. Možná, až si to jednou přečtu, vrátim se do týhle chvíle a pudu rači na gympl. (Kdo viděl Osudový dotek, je mu to jasný.)

Tak já se zase vzdaluji..

Sovětka.

Sovětka, ty to zvládneš. Musíš.

21. dubna 2010 v 17:07 | Sovětka.
I přes všelijaké rady, knížky brožurky a vzorové testy jsem se na to totálně vysrala a na přímací zkoušky jsem se vůbec neučila. Vlastně jsem se naučila ty vzory ke třídám, ale tím to tak končí.
Budu tam za totálního debilního idiota. Budu úpně poslední z posleních.
Hlavně že jsem frajerka, která se na to vůbec neučila.
Jako by si někdo myslel, že se na to budu učit..
Jo Maruš mi dala knihu, ze které jsem se měla učit, měla jsem se na ty testy kouknou a udělat si je na netu. Měla jsem aspoň hodinu denně počítat nejaké stupidní rovnice, procenta a nepřímou úměrnost, což-jak jsme se dozvěděla-, tam bude..
Takže teď, den před zkouškama se tady užírám a řikam si, co jsem to za krávu. Vlastně já na ten gympl ani nechci, ale mě de o to, že nechci být poslední. Ohromně by mi zalichotilo, kdyby mě vzali a já bych hrdě, že jsem se dostala na gympl odevzda ten stupidní zápisový lístek na ekonomku.
Ptala jsem se Jakuba i Ondřeje, jestli si nechtějí vzít paruku a jít tam místo mě, nechtěli. Sakra.
A je to tady.
Ani nechci pomyslet na zítřejší ráno, kdy budu stát před tou žlutou budovou.

Tak já se s tím jdu někam vyrovnat

Někdo musí být poslední.

Sovětka.

Plánuj si co chceš, stejně možná umřeš..

10. dubna 2010 v 20:33 | Sovětka.
Dneska jsem spala asi jenom sedm hodin. To ovšem nic nemění na mém zděšení, kterého jsem nabyla, když jsem se dostavila na hlavní stránku seznamu. "Prezident Polska je mrtev" já už nevím, jak to tam přesně bylo, ale význam to má stejný..

V ten moment mi to přišlo, jako nějaká přitomělá kravina. Prostě blbost. Něco jako, kdyby někdo napsal "Moje ovce spočítala obsah trojúhelníku."
Já měla Polského prezidenta vžycky ráda. Byl mi hrozně sympatický, ne jako Klaus, kterého ráda nemám.. On mě prostě nechává chladnou..
Celkem mě zaujaly reakce Poláků. Oni pro něj břečeli. Úžasné.. Tomu se říká "mít rád svého prezidenta." Tím, že pro něj brečeli, ale ukázali hlavně to, jak ho měli rádi i jako člověka..

Pak jsem si uvědomila, proč by to jako měla být kravina. Smrt je součást života. Každou vteřinu se nám něco může stát. I když třeba sedíme a koukáme na televizi, může na nás spadnout pitomá polička, bouchnout nás do spánku a už ležíme.. Každou vteřinou, každým svým pohybem ryskujeme vlastní život. Strašné zjištění.. Kdybych na to měla pořád myslet, asi nemůžu jezdit na lyžích, nebo na inlinech.
Nebo možná máme čas přesně spočítaný a nezemřeme dříve, než se nám sečtou poslední vteřiny života..

Jsem docela zvědavá, kdy umřu. Fakt by mě to celkem zajímalo.. Jestli někdy ve dvaceti, při autonehodě, nebo v devadesáti na rakovinu.. 

Kdyby jste znali někoho, kdo to ví, tak mi napište..

S úctou polskému prezidentovi,
Sovětka.

Jak já mám trapný fotoaparát.

27. března 2010 v 8:48 | Sovětka.
No..
Tak.. Pár slov ohledně včerejška.
Nebyla jsem ve škole. Zatáhla jsem, společně s Pindou.
Takže jsme seděly u mě doma a přemejšlely, co budeme dělat. Nakonec jsme skončily u focení. Táta má totiš spešl foťák. A fotky z něj se vůbec nedaj srovnávat s tim mym.
Tu fotku v záhlaví sem vyfotila na balkoně. Mě se líbila, tak jsem si jí sem dala.
P.S: Ta osoba tam, jsem já.
Když odešla Pinda dom začínala akorát bouřka. Já mam bouřky ráda. Ani internet nám nespadl. Úspěch.
No a dneska jedu s Machnou (pí.uč) a se spolužákama na bowling a potom do meka. Vůbec mi to nepude, už jsem to hrála, takže vim, co řikam..:)

Jo a nebude mě to tam bavit a budu strašně chtít domů.

Až já budu velká, bude ze mě ekonomka.

23. března 2010 v 20:01 | Sovětka.
Sakra já nechci být ekonom.
Tak proč se proboha hlásíš na ekonomku, ty huso hloupá.
Mam jít na gympl, odkud (pokud ovšem udělám příjmačky) mě vyhodí, jen co uvidí můj ksicht, nebo snad na průmku?? Jo nebo můžu rovnou jít na nějakou školu s rozšířenou výukou chemie a tělesné výchovy. To bych to typla dost dobře. Ono se to nějak snad vyvrbí. Ještě mě ani nevzali a já už si zase plánuju..

Jo, třeba až budu v létě v tý anglii, tak mě to tam tak natchne, že tam zustanu a vemu si někoho strášně bohatýho a žádnou pošahanou ekonomku nebudu nikdy potřebovat.
Nebo se ukážu jako strašnej talent. A vemou mě na nějakou vysokou školu, kde budu moct studovat češtinu a angličtinu, jo a jestli mě budu ta fránina na střední bavit, tak i francouštinu.

Jé.. To by bylo fajn. Já totiš nechci být ekonom. Fuj na to. Třeba si to rozmyslím. Doufám v to. Protože ani nevím proč..

Přeju vám, aby jste skončili tam, kde chcete skončit.

Co se dělo uplynulý týden v mém životě..

22. března 2010 v 12:45 | Sovětka.
Zaprvé jsem viděla trailer na eclipse. ,,Ta Bella snad ukladla Jacobovi jeho háro, nebo co" byla asi ta první věc, kterou jsem si o tom pomyslela. Ale jinak celkem ujdoucí.

Mám strašnou radost z momentálního počasí. Ano JÁ mám z toho radost, JÁ, člověk, který nesnáší jaro. To bude asi tím, že tohle se pomalu blíží spíše k létu, než k jaru. Jsem celkem zvědavá, jak bude na konci dubna, když v půlce března je 16 stupňů. No bude to zajímavé.

Ve čtvrtek jsem byla na horách. Původně jsem si chtěla vzít ten snowboard, ale ňák jsem opoměla na to, že by bylo dobrý si ho vypůjčit.. Tak jsem byla na lyžích. Ještě, že jsem si ten snowboard nepůjčila, protože sníh byl strašně mokrej a já bych furt padala a byla bych taky morká.. A nemocná, což jak se ukázalo, dovedu být i bez snowboardu. Teda máma tvrdila, že jsem měla v sobotu horečku, ale já si z toho dne pamatuju jenom to, že si Jiří pouštěl Slunce seno.. Původně jsem si myslela, že to bude zase angína, ale nakonec to bude spíš nějaká chřipka od rýmy. Ale dneska a zejtra rači budu doma. Aspoň v tom krku už mě nebolí.

Jsem hrozně líná číst.. A taky sem dát tu recenzi.. No snad se k tomu časem dokopu. :)

Toť vše o mém posledním týdnu života..

Ádios Amígos! :)

P.S: Pinda, nevíš, co jsme dostaly od Maruš za ten projev?? Jak jsem psala to Ádios amígos tak jsem si na to vzpoměla. :)

Tak proč si klepala?

9. března 2010 v 20:50 | Sovětka.
To je príma věta :) Viď Pindo?

Dnešek začal sestřiným probuzením a skončí asi opět posloucháním písniček.
Dneska jsem zavítala k Pindě a šly jsme ven. Obě jsme se divily, jakto že neznáme svoje bydliště a tak jsme se rozhodly to prozkoumat. Ano, jak jenom mohou být Pchery tak zajímavé. Mohou..

Ve škole se jako obvykle nic nedělo. Bylo mi opět vyčteno moje špatné chování k jisté osobě, která mi poté zavřela prsty do dveří, bolelo to jako svině.

Také jsem se zůčastnila konverzace s jistým hochem "z okna do okna" což-jak jsem zjistila-může být celkem zajímavé. Jo a taky jsem-na Pindy doporučení-zlepšila chování ke svým rodičům.

Jak to tak po sobě čtu, dnešek byl plný zjištění, které jsem si ani neuvědomovala.

Hrozně mě nabaví číst ty Strážce času, takže je asi vrátím.. Pak taky musim přečíst My děti ze stanice ZOO.. Jo a taky Školu noci. Božee..
Nějak nestíhám..

Tak já si jdu vyfénovat vlasy a pak poslouchat..

Ať žije ten, kdo vymyslel hudbu..

My mood..

7. března 2010 v 10:14 | Sovětka.
Původně jsem sem chtěla dát tu recenzi na toho Mediátora. Ale když jsem začala psát, tak jsem si uvědomila, že nemám tu správnou náladu a tak to radši napíšu později, než abych psala nějakou s*ačku :)

Mediátora jsem dočetla včera, někdy ve dvě hodiny odpoledne. Působil na mě zcela odlišně, než třeba Twilight. O tom ale víc až v recenzi. Včera, jak už jsem řekla se konala oslava svátku mého bratra. Dostal počítač.
Večer jsem s Davidem (strejda) šla bruslit na zimák. Pustila jsem si písničky v mobilu a už to jelo.. :) Bruslila jsem asi hodinu a půl a myslela jsem si, že mi upadnou nohy. Ale jsem ráda, že jsem šla, protože tak dobře jsem si dlouho nezabruslila.

Jo.. Poslední dobou prostě jdu skoro do všeho.. A jsem za to ráda. Schválně to někdy zkuste. Prostě jenom zakousnou se do všeho, co před vás někdo položí. (Ne doslova, prosím vás..)

A to mě donutilo, abych se začla učit na prkně.. :) Tak příští zimu, až potkáte nějakou nešikovnou snowboarďačku, tak to budu já.

Chceš realizovat své sny? Probuď se!
Joseph Rudyard Kipling

Cokoli dá ti osud, to snášej, a zvítězíš nad ním.

5. března 2010 v 17:58 | Sovětka.
Ježiš to je tak pěknej citát..

Poslední dobou se mi dějí divné věci. Počítač se mi vypnul sám. Telefon se objevil tam, kde dřív nebyl a mám pocit jako by tu se mnou někdo byl, ikdyž to tak není. Jo a taky mi Monika řekla, že hezky píšu.
Obzvláště to poslední se nějak vymyká mému chápání. Psali jsme zrovna projev na konec roku a já jen tak zplácala, co mi zrovna prolétlo hlavou. Nijak jsem se nesnažila. Když jsem jí to dala přečíst tak mě začala chválit, jak prý krásně píšu. Jo a taky jsem Popelka s třemi zlatými vlasy.

Když jsem se o sloh podívala z okna, tak jsem se nehorázně namíchla. Nejenom, že sněžilo, ono chumelilo. Bože mě to tak strašně naštvalo. Ani nevím proč, když mám ráda když sněží, ale já prostě už počítám s jarem a sněžení u mě tak nemá místo.
Včera jsem dočetla pátý díl Mediátora a teď mě čeká už jen poslední. Nevím za jak dlouho ho přečtu, ale snad do něděle, protože bratr má zítra oslavu, takže budu muset pomáhat s uklízením.

A to je asi tak všechno, co jsem vám chtěla napsat.
Nic víc se v mém životě neděje.

QUIDQUID ERIT, SUPERANDA OMNIS FORTUNA FERENDO EST

Dnešek přežit.

1. března 2010 v 19:23 | Sovětka.
I když jsem bez mobilu, tak jsem se bez něj celkem obešla, což mě mile překvapilo. Dneska ráno jsem celkem rychle vstala a vypravila jsem se do školy, celkem jsem měla stres z toho, že mi zase bude Ondřej předhazovat-přitom to vůcec není pravda-, že jsem balila jednoho kluka na horách. Naštěstí ve škole nebyl. Celý den jsem přežila, už ani nevím jak. Nedostala jsem žádnou známku, za což jsem ráda. Odpoledne jsem jela s Monikou do kladna do cukrárny a taky jsme se koukly do Vehiclu, jestli tam náhodou nemají tu peněženku, kterou tak dlouho sháním, Neměli jí.. Tak si jí asi budu muset objednat na netu. Zítra jdu na rovnátka, takže nejdu do školy, teda snad se mi podaří překecat mámu. Jinak jsem včera stačila přečíst čtvrtý díl Mediátora. Opět se to ukázalo, jako perfektní četba, jsem hrozně ráda, že jsem na tu knížku vůbec narazila. Taky jsem si dneska půjčila druhý díl strážců času a My děti ze stanice ZOO. Snad to nějak stačím přečíst. Potom sem hodím nějakou tu recenzi..:)

Sovětka.

Návraty bývají kruté.

27. února 2010 v 19:08 | Sovětka.
Dneska jsem se vrátila z hor.
Není tu sníh, což jak jsem zjistila zajímalo celý autobus. Skoro všichni koukali z okýnek a s otevřenou pusou se divili nedostatku sněhu. I já. Sama nevím, co mě na tom tak fascinovalo, ale koukala jsem taky. Bylo to takové zvláštní.. Až skoro melancholické.
Po návratu domů jsem si dala sva paňáky ferneta, což mi pomohlo alespoň mírně překonat pohorní depresi. Na všechny jsem byla velice nepříjemná, ale je mi to u prdele.

Musím říct, že tyhle hory se povedly. I když učitelky byly mírně řečeno vytočené, tak to bylo fascinující.. Velice mě překvapila moje komunikace a taky to, jak řekla Monika, že mě tam balili hned dva kluci, což u mě není pravidlem.. S jedním už jsme domluvily nějaký ty kalby..

Domů jsem si dovezla bronzovou medaili za sjezd. Nechápu co na tom mém ježdění šusem bylo tak jedinečného, že jsem si to zasloužila. Už podruhé mi spletli moje jméno na diplomu. Minulý rok jsem byla Tereza Pokorná. Letos jsem Tereza Lišková. Bezva. Nikomu jinému se to nestalo.

Mám asi špatnou karmu.

Zítra jedu na hory

19. února 2010 v 22:38 | Sovětka.
Jenom jsem chtěla abyste to věděli. Dneska celý večer balím a tak, takže jsem hotová a jdu si lehnout, proto sem nebudu nic moc rozepisovat.

Mějte se tu hezky

Ahoj

Stíhám to v rekordním čase.

16. února 2010 v 14:12 | Sovětka.
Takže dneska jsem byla na vyndání toho stehu.. Odešla jsem tedy o dvě hodiny dříve ze školy a pelášila jsem si to k doktorce. Ta se asi deset minut jevila nad tím, jak můžu být tak nešikovná.. Jo, to já můžu. Mám to v genech.

Včera jsem svojí nešikovnost opět potvrdila. O hodinu tělesné výchovy jsme byly na kruhách. Zase jsem neudělala ani koutoul.. Já ho vlastně minule udělala, ale tentokrát mi to prostě nešlo.. Nejvíc mě namíchla Nikola, která odmítla cvičit v plátěných kalhotách, přestože některé holky cvičily v džínách a dokonce se mi smála.. Kráva. Udělá to ještě jednou a utrhnu jí hlavu.

Domů jsem dorazila něco před dvanáctou hodinou a dala jsem se do učení chemie, fyziky a přírodopisu. Už to umím.. Zítra píšem i z ájiny, ale na to seru.. To dam z fleku, kdyžtak kouknu k Pindě a bude to v cajku..

P.S: Už jenom čtyři dny a opět razím na hory :)) Yahoo :))

Doufám, že si aspoň zlomím levé zápěstí..

Sovětka

Devět dní je proklatě krátká doba.

13. února 2010 v 18:24 | Sovětka.
Ano, ano. Zhruba od středy jsem-pokaždé, co jsem bruslila na lyžích tu rovinku, abych se dostala k červené sjezdovce-přemýšlela, co sem vlastně dneska napíšu. Den po dni psát opravdu nebudu. Ale hned první den jsem si lyží rozřízla nohu, protože jsem byla rozjetá z červený sjezdovky a najela jsem asi na tři bloule, takže jsem zavrávorala a pak to už bylo rychlý. Ale stejně nechápu, jak jsem to dokázala. Mám tedy steh v noze.

Změnila jsem názor na mého bratra, on není hyperaktivní. Vůbec. Karolína, to je hyperaktivní harant. Jedno odpoledne mi s ní stačilo. Představte si: Sedíte v lyžárně a obouváte se. Pětiletá Karolína začne. ,,Já du na lyže". To jest normální oznamovací věta. A vzápětí dodá: ,,A ploč?" Většinou po tom, co mi něco oznámí zeptá se ,,A ploč?". Nebo jsme se koukaly na televizi. Ona se ptala, proč každý ten člověk co tam něco dělá, proč to dělá.. Já byla na mrtvici. Došla mi fantazie a já nevěděla co jí na to pořád mam říkat.. Velice inspirujících devět dní..

Za celou dobu, co jsem tam byla, tak jsem neudělala ani čárku z matiky. Ani to dělat nebudu. To od někoho obšlehnu v pondělí ve škole.

Jsem v půlce druhého dílu Mediátora a přečetla jsem první díl Stážců času. Obě dvě fantastické knížky, ale u Mědiátora mi vadí to, že je psaný poněkud nespisovně a se Susannah jsem se příliž nestotožnila. U strážců času mi vadí, že je to psané v přítomném čase. Ale já jsem pitomá husa, která musí mít všechno dokonalé, takže si mě vůbec nevšímejte.


Já si jdu číst a komentovat články těch, na které jsem se těšila.

Sovětka.



Vzkaz pro Pindu: Debile!! Proč si zrušila ten blog?? Pchee.. :) Huso hloupá, tě zejtra zbiju.

Co se týče nadcházejícího týdne.

4. února 2010 v 16:23 | Sovětka.
Zítra jedu na hory. Strašlivě se těším na lyžování, je to sport, při kterém si krásně vyčistíte hlavu. U mě tomu aspoň tak je. P.S: máme jarňáky :)

  • Přijedu v sobotu 13.2..
  • Nevím, jestli budu moct na blog, protože si nejsem jistá, jestli táta bere noťas..
  • Celý týden se budu těšit na své oblíbené blogy, takže přidejte nějaké články, ať mi ten návrat trochu zpříjemníte :)
Užijte si to tady a ti kteří mají jarňáky, ať si pěkně vyválejí šunky :)

Sovět :)
 
 

Reklama